V Jindřichovicích nezačali žádným "větrníčkem"
Bio Noviny (Miloslav Vohralík)
Do stavby větrných elektráren se v devadesátých letech u nás pouštěli jen největší nadšenci pro věc - výkupní ceny, byrokratické překážky a podpora státu byly v takové "konstelaci", že se s nimi dokázaly vyrovnat jen nejsilnější nátury. Teď se situace začíná poněkud lepšit a přibývá podnikatelů a organizací, které o výstavě větrných elektráren začínají zcela vážně uvažovat. Inspiraci, ale i poučení, čeho se vyvarovat, mohou nalézt u průkopníků oboru. K nim se bezesporu řadí obec Jindřichovice pod Smrkem, do jejíž Koncepce energeticky soběstačného mikroregionu patří i větrné elektrárny. V Jindřichovicích nezačali žádným "větrníčkem", který by roztočil malé dynamo na rozsvícení žárovky v zahradním domku, ale pustili se hned do pořádné elektrárny.
Taková myšlenka se nezrodí na návsi pod lípou, ani u půllitru v hospodě, musí se "vylíhnout v hlavě vizionáře". A toho v Jindřichovicích mají. Je jím starosta ing. Petr Pávek. Do vesnice přišel na počátku devadesátých let, poté, co se vrátil z desetileté emigrace, založil v Čechách firmu skupující volné nemovitosti v pohraničí a když z ní po čase vystoupil, zbyl mu jeden dům právě v Jindřichovicích pod Smrkem. Pohraničí z nejzapadlejších se mu jevilo ideálním místem - "polem neoraným" k realizaci velkolepých projektů. A poté, co se stal v komunálních volbách jindřichovickým starostou, přestaly to být plány osobní a staly se součástí strategie rozvoje obce i celého regionu, neboť ve frýdlantském výběžku vznikl v roce 1999 mikroregion SeCeSe, sdružující obce Jindřichovice pod Smrkem, Horní a Dolní Řasnice a Krásný Les, které mají dohromady asi 1700 obyvatel. Předsedou je starosta Jindřichovic pod Smrkem Ing. Petr Pávek.
Základním pilířem je v něm energetika, která vznik mikroregionu v podstatě "vybudila", protože tento kout Frýdlantska byla zcela vynechán z tehdy probíhající plynofikace území. SeCeSe se rozhodla pro energetickou soběstačnost a nezávislost na úřednických rozhodnutích, o tom, co je a není efektivní.
V Koncepci energeticky soběstačného mikroregionu je jedním z nosných pilířů využití energie větru. Příprava projektu větrných elektráren zabrala tři roky - hledání vhodného větrného místa, měření, jeho vyhodnocení, vlastní projekt, jednání s úřady, výrobci, vlastníky pozemků. Když bylo vše připraveno, stačily k postavení elektráren pouhé dva měsíce - v březnu byly vybudovány základy a na počátku května vztyčeny a osazeny stožáry.
Dvě větrné elektrárny postavila v Jindřichovicích německá společnost Enercon, třetí největší výrobce těchto zařízení v Evropě. Výstavba jindřichovických elektráren je pilotním projektem Enerconu v ČR. Výstavbu financuje fond životního prostředí prostřednictvím dotace a výhodné půjčky. Obec se na financování projektu podílí zhruba z 15 procent. Návratnost projektu odhadují odborníci na devět let. Pokud se elektrárny osvědčí, chce obec vystavět ještě další dvě.
Původní záměr totiž počítal se dvěma elektrárnami o celkovém výkonu 2 MW za zhruba 84 miliónů korun. Tyto generátory však nejsou "na počkání", projekt by se oddálil o tři roky, a tak se rozhodli pro menší typy o výkonu 600 kW. Celá větrná farma tak přišla na 62 milionů korun a větrné elektrárny by měly pokrýt spotřebu elektrické energie všech čtyř obcí sdružených v mikroregionu SeCeSe.
V rámci projektu energetické soběstačnosti už Jindřichovice zprovoznily kotelnu, která využívá k topení biomasu. Nezávislost území na dodávkách energií si podle odhadů vyžádá investici kolem 240 miliónů korun. Projekt by však podle starosty obce a předsedy mikroregionu měl zajistit nejen dodávky energií, ale i přispět ke zlepšení krajiny a hlavně zajistit desítky pracovních míst v regionu s nejvyšší nezaměstnaností v Libereckém kraji.
Koncepce trvale udržitelného rozvoje Jindřichovic pod Smrkem, kterou po svém nástupu do funkce starosty ing. Petr Pávek vypracoval, propojuje různé aspekty rozvoje obce, které jsou na sobě závislé. Hlavním cílem je znovuoživení upadlého zemědělství a zvýšení zaměstnanosti. Energetická soběstačnost je jednou z cest, jak toho dosáhnout."
Vzhledem k tomu, že v poslední době se středem pozornosti staly obce, které se začaly velkoryse rozvíjet a podnikat, až nakonec skončily v konkursu, vnucuje se otázka, zda smělé jindřichovické plány nečeká podobný osud. Zdá se však, že tady si starosta vše dobře zkalkuloval a oba už realizované energetické projekty jsou také ekonomicky výhodné.
Kotelna na štěpku z odpadního dřeva již nyní přináší do obecního rozpočtu ročně přes 200 tisíc korun, a to i přes to, že dva miliony z třímilionové investice (kotelna a tepelné rozvody) tvořil komerční úvěr. Kotelna vytápí pět veřejných budov (obecní úřad, školu a školku, ubytovnu, Biocentrum a jeden pavilon domova důchodců). Obec prodává teplo do domova důchodců a fakturuje zálohově 25 tisíc korun měsíčně. Bance splácí měsíčně 17 tisíc. Rozdíl 7,5 tisíce korun pokryje režii na výrobu štěpky, tzn., že čtyři veřejné budovy jsou vytápěny zdarma. Obec využívá pro výrobu štěpky pracovníky v režimu veřejně prospěšných prací. Další úsporou jsou poplatky, které obec platila za znečišťování ovzduší a částka za nákup uhlí (ročně za zhruba 250 tisíc korun). Obecního lesa se spalování štěpky vůbec nedotkne (ve smyslu těžby). Spotřebu současné kotelny plně kryje čištění lesa a prořezávky náletových křovin (například podél silnic) a dřevní odpad místní pily. Na projektu se finančně významně podílelo Ministerstvo pro místní rozvoj z Programu obnovy venkova. V letošním roce se přidal i Státní fond životního prostředí částkou, která pomůže zkvalitnit přípravu štěpky a umořit velkou část úvěru.
Dvě větrné elektrárny mají mít roční provozní výnosy přes 9 milionů Kč. Navíc budou místním podnikatelům dodávat elektřinu za nižší cenu, než kdyby ji odebírali ze sítě. Starosta uvažuje o tom, že většina vydělaných peněz půjde do fondu energetiky, z kterého budou financovány další projekty šetrného hospodaření s energií - například přechod domácích kotelen ze spalování nekvalitního hnědého uhlí s vysokým obsahem síry na dřevní štěpku, popřípadě speciální energetické plodiny, s jejichž pěstováním koncepce trvale udržitelného rozvoje počítá. Nebude to jen dřevní štěpka, ale i seté konopí, výroba bionafty z řepky, která se bude využívat pro pohon kogeneračních jednotek (současná výroba tepla elektřiny) zálohujících větrné elektrárny v období bezvětří. Celý plánovaný agro-energetický komplex by měl dát práci více než 40 lidem, což je v regionu s téměř 20% nezaměstnaností velice významné.
Filosofií udržitelného rozvoje a energetické soběstačnosti je vytváření malých lokálních zdrojů a rozvodných sítí na rozdíl od velikých centrálních zdrojů a velkoplošných rozvodů, v nichž vznikají ztráty a potřebují dotace z veřejných rozpočtů. V Jindřichovicích hledají i další energeticky hodnotné rostliny (například energetický šťovík, průmyslové konopí), které by zkombinovali s tradičními zemědělskými plodinami (řepka, kukuřice, obilí) tak, aby se dosáhlo maximální energetické i finanční výnosnosti z obdělané půdy. To se nedá realizovat na pár stovkách hektarů, proto linka bude zpracovávat produkci z několika tisíc hektarů. Takové množství pelet (finálního produktu linky) však nemůže mikroregion spotřebovat. Nadprodukce pelet by měla být realizována na trzích západní Evropy. Výsledná cena pelet by se pro českého spotřebitele měla pohybovat zhruba 10 - 20 % pod cenou uhlí. Peletami lze topit v běžných současných kotlích a kamnech. Výhřevnost je stejná, popelnatost zhruba 8% a cena je nižší. Místně vyrobená a spotřebovaná biomasa má i jiné přednosti - obnovitelnost (stále dorůstá), nezávislost (na mezinárodních a tuzemských trzích s ropnými produkty a elektrickou energií), ekonomickou výhodnost (ta se zdražováním ostatních zdrojů stále roste). V místním rozvoji přináší zaměstnanost a zvyšuje kvalitu životního prostředí.
Projekty stoprocentně energeticky soběstačných obcí a regionů jsou i jednou z priorit programu Intelligent Energy for Europe, který bude Evropská unie v rámci snižování emisí skleníkových plynů v letech 2003 až 2006 dotovat 365 miliony eur. Jen dva jindřichovické větrné generátory sníží emise nejdůležitějšího plynu způsobujícího globální změny klimatu – oxidu uhličitého o 9700 tun ročně.
