Elektrárna v Jindřichovicích dostala vrtuli

Reportáž DNES, MILOSLAVA MARTÍNKOVÁ

Jindřichovice pod Smrkem - Na včerejší den Jindřichovice pod Smrkem jen tak nezapomenou. Dostaly první větrnou elektrárnu. Zatímco ještě dopoledne se k nebi tyčilo pouze její tělo, vysoké pětašedesát metrů, krátce po poledni už měla elektrárna vrtuli.

            Ve chvíli, kdy stotunový jeřáb opatrně, centimetr po centimetru, vytahoval třílopatkovou třináctitunovou vrtuli nahoru, panovalo bezvětří. Naprosto ideální počasí pro hodinářskou práci, kdy se ve vzduchu komíhá vrtule o průměru čtyřiačtyřiceti metrů. A kdy takovýto kolos musí dokonale sednout na vršek těla elektrárny.

            Na židlích opodál seděli pod slunečníky místní lidé a stavbu pozorovali. Kdo chtěl, mohl se najíst. Během dopoledne, kdy se tu srotilo poměrně dost lidí, přijelo pohotově na louku k elektrárně auto s občerstvením. Přípravy na to, aby se vrtule mohla pomocí jeřábu zvednout, byly důkladné. Ve chvíli, kdy se kolos začal pomalinku odpoutávat od země, měli dělníci polohu tří lopatek pod kontrolou pomocí lan. Vrtuli, která plynule stoupala, nejprve drželi ve vodorovné poloze. Teprve když lano jedné z lopatek v bezpečné výšce nad zemí pustili, tak se mohutné těleso začalo vlastní vahou naklánět. A stoupat.

            Technici byli dokonale sehraní. Ačkoli stáli na louce okolo těla elektrárny dost daleko od sebe, každý věděl, co má dělat. Zpovzdálí vypadala jejich práce jako divadelní představení. Obcházeli v kruhu okolo vrtule a tahali za lana. Ovšem tady nešlo o hru, ale o práci a o majetek za několik desítek milionů korun.

            "Počasí je výborné, nefouká vítr, takže vytáhnout vrtuli nahoru je jednodušší," pochvaloval si starosta Petr Pávek. "Až bude elektrárna hotová, nechám se jeřábem vytáhnout až nad ni a pořídím si snímky z výšky. Větrných elektráren jsem viděl spousty. Ale tahle je první, kterou vidím od základů..."

            Vrtule se na hranicich zpozdila

I když šlo včera všechno jako po drátkách, výstavba elektrárny se odchýlila od původního plánu. Práce na výstavbě celkem dvou větrných elektráren v Jindřichovicích pod Smrkem se totiž zpozdily.

            "Vrtule na první z nich už měla být touto dobou nahoře," připustil včera dopoledne starosta. "Jenže večer, kdy přijela z Německa, stála tři hodiny na hranici." A jak vůbec mohl vzniknout při této pečlivě připravené akci, která se plánovala s velikým předstihem, zádrhel? "Bohužel, úplně jednoduše," neskrýval své rozladění starosta. "Kamion musel čekat na hranicích na příjezd dvou doprovodných vozidel. I když to byla detailně naplánovaná akce, tak se problém přeci jen objevil. V Německu, odkud elektrárna vyjela, se kamion dostal do dopravní zácpy, ovšem tam si s tím poradili. Policie okamžitě vytvořila koridor, kterým kamion projel. Zpoždění nastalo až na našem území."

            Největší elektrárny jsou dobře ukryté

Na elektrárnu se přijel podívat i ředitel Státního fondu životního prostředí Andrej Mudray. "Je to největší větrná elektrárna v republice, další, ovšem mnohem menší, je až na Moravě," řekl Mudray.

            Elektrárny, které stojí kousek za domovem důchodců, nejsou z obce vidět. "Snad jenom ze dvou, tří míst, jinak jsou dokonale ukryté," řekl starosta. "Nikoho rušit nebudou." Místo, kde elektrárny stojí, patří na Frýdlantsku k těm, kde vítr fouká nejsilněji. "Průměrná rychlost větru je tu devět metrů za sekundu," řekl Otto Novotný z Agentury mikroregionálního rozvoje. "Pokud by foukal hodně silný vítr, tak se lopatky na vrtuli nastaví tak, aby vznikl větší odpor vzduchu, čímž se jejich pohyb zbrzdí." Při dvanácti metrech za sekundu elektrárna vyrobí 600 kW.

Elektrárna nedá obci proud, ale peníze

Proud, který elektrárny vyrobí, lidé v obci bezprostředně využívat nebudou. "Ovšem zisk, jaký nám výroba elektrické energie přinese, je tak velký, jako rozpočet pro Jindřichovice na celý rok," dodal starosta. "Peníze dostaneme od energetických závodů."

            Podle Pávka přijali místní lidé nápad mít v malé pohraniční obci největší větrné elektrány v republice za svůj. "Pokud vím, tak jsou hrdí," řekl starosta. "Jindřichovice jsou sice chudá obec, ale to neznamená, že jsme tu na všechno rezignovali. Naopak. Kromě elektráren tu ještě budeme mít univerzitu..." Starosta to řekl ve chvíli, kdy vrtule hladce a bez sebemenších problémů dosedla na vršek těla elektrárny. Tak, jak to Pávek předpokládal...

            Dva technici, kteří čekali už nějakou dobu nahoře, oba gigantické celky spojili v jeden. Dolů se oba muži dostali stejnou cestou - tedy po žebříku, který je skrytý uvnitř těla elektrárny.

            Dnes vyroste pár desítek metrů od první větrné elektrárny její dvojče. "Pořízení obou elektráren, a to se vším všudy, přišlo na třiašedesát milionů korun, obec dala devět milionů, zbytek šel ze Státního fondu životního prostředí," dodal Novotný. "Zkušební provoz elektráren se rozeběhne v polovině května."

            Kdo se včera chtěl na elektrárny podívat, nemohl zabloudit. V obci jsou prakticky na každém sloupu, vzdálené jen pár metrů od sebe, výrazné cedule se šipkou, kudy jet. Dělníci je sem dali už v pondělí, kdy elektrárny ještě nestály.