Jindřichovice pod Smrkem
Jindřichovice
11 a 12.srpna  Jindřichovické dny 2017
pod záštitou hejtmana Libereckého kraje
Česky | Deutsch | English | Polski

Ráj na konci světa

Lidové noviny, 19.07.2003

Zvětšit obrázek

Ráj na konci světa

Jindřichovice pod Smrkem: ekologická vesnice, která chce být univerzitním městem
DAVID GARGISCH

Leží takříkajíc na konci světa. Z jedné strany hory, z druhé státní hranice. K tomu děsivá nezaměstnanost a stále patrné stopy dlouho zanedbávaného pohraničí. Přesto jsou Jindřichovice pod Smrkem "vesnicí zaslíbenou". Jsou vidět, slyšet, plní stránky novin, lákají nové usedlíky, turisty a mají odvážné plány. Naposledy s univerzitou.

Na první pohled se tahle vesnice nijak nevymyká. Typická severočeská architektura a domky rozházené podél dlouhé cesty. Žádný luxus ani novostavby. Už daleko před obcí ovšem zaujme obrovská cedule se šipkou: "Jindřichovice pod Smrkem větrné elektrárny". Žluté šipky lemují cestu až do chvíle, než se za obzorem vyhoupnou dvě gigantické vrtule, nejnovější projekt Jindřichovických. Zdejší větrná elektrárna se roztočila v květnu a za těch pár týdnů si ji přišlo prohlédnout šest tisíc lidí!

Počet obyvatel stále roste
Je pátek a právě před chvílí skončil pravidelný den otevřených dveří. Průvodcem bývá starosta Petr Pávek. To on vydupal pro obec větrné elektrárny a stojí za všemi nápady, které Jindřichovice proslavily po celé zemi. "Slyšíte? Žádný hluk, to jsou předsudky. Ani kopec nepotřebujete," vysvětluje nadšeně pod dvěma gigantickými "větrníky". Stavba, na niž získala obec i státní dotaci, přišla na 63 milionů korun. Energii obě elektrárny dodávají do sítě, roční zisk by měl být šest milionů korun. "Náklady na údržbu a splácení úvěru jsou tři miliony ročně, takže druhá půlka zisku je naše. Vyděláváme od první chvíle, co se to roztočilo," pokračuje Petr Pávek. Pro vesnici jako Jindřichovice jsou tři miliony závratnou sumou. Vždyť roční rozpočet obce je také tři miliony, a pokud půjde vše podle plánu, zvýší ho dvě větrné elektrárny na dvojnásobek. Elektrárny jsou tu sice nejproslulejší, zdaleka ale ne nejdůležitější. Zdejší prý začali být pyšní na to, odkud pocházejí, a úsloví "jsem z Jindřichovic" získalo v kraji váhu. Petru Pávkovi se podařilo zastavit stárnutí vesnice, do Jindřichovic láká mladé rodiny. A světe div se, funguje to. "Poptávka po bydlení je už větší než nabídka," tvrdí. Obec má nyní 635 obyvatel a neustále jich přibývá. V Jindřichovicích je všechno trochu jinak - a lépe, slušelo by se dodat. Starosta, ač sám "naplavenina", dokázal zapadlou ves probudit k životu. Najednou tu mají nejen fotbalové mužstvo, ale i hasičský spolek, klub žen či sdružení rodičů a přátel dětí nebo vlastní muzeum. Jindřichovičtí také obnovili tradici nejrůznějších svátků, festivalů či oslav rovnodennosti, zavedli cyklostezky a mají spoustu nápadů do budoucna. Obec zabodovala i v soutěži Vesnice roku a předloni například získala více než 20 % všech dotací směřovaných na Liberecko z ministerstva pro místní rozvoj. Zřejmě jako jediní v zemi mají Jindřichovičtí také zdarma internet. S pomocí sponzora získali server a bezdrátové připojení šířené éterem ze zdejšího komína. Službu zdarma využívá 50 rodin, přitom obec stojí tato veřejná síť směšných šest a půl tisíce korun za měsíc. Nezapomíná se přitom ani na ty, co doma nemají počítač. Na nejnovějších modelech mohou surfovat nebo stahovat poštu v knihovně. Ta má otevřeno pět dní v týdnu a cena za hodinu připojení na internet je pouhých osm korun! Další počítač mají místní k dispozici překvapivě i v samoobsluze - jeho provoz je zdarma. "Základní myšlenkou bylo kompenzovat propast mezi městem a vesnicí. A k tomu ty technologie patří. Neznat je, by byl pro místní hendikep," vysvětluje starosta. A zájem mu dává za pravdu. Kolem počítačů v knihovně se v pátek dopoledne tlačí několik dětí, ostatní mezitím mohou listovat v knížkách. Ještě před pár lety ale Jindřichovice pod Smrkem tak skvělým místem pro život rozhodně nebyly. Největší zásluhy na změně nese nepochybně starosta Pávek. Původem Pražan, později emigrant a také velmi úspěšný podnikatel zakotvil v Jindřichovicích náhodou. "Zjistil jsem, že jedna z mých firem tady vlastní starý rozpadlý mlýn. Nejdřív jsme sem jezdili s kamarády, ale pak je to přestalo bavit. Mně se tu naopak čím dál víc líbilo," vzpomíná Petr Pávek. V Praze se mu v té době rozvíjela slibná politická kariéra. Pracoval jeden čas i jako mluvčí ODA. "Zjistil jsem ale, že je to mrhání energií. Řekl jsem si, že už nikdy víc, a odjel jsem do Jindřichovic natrvalo." Před pěti lety ho přátelé ve vesnici přesvědčili, aby to zkusil v komunálních volbách, a uspěl. Ukázalo se, že pro místní to byla správná volba. "Všichni mi dali důvěru a já jsem je nepodtrhl. Osvědčilo se to. Od té doby jsme tady na úřadě přijali stovky usnesení. Snad s výjimkou pěti byla všechna jednomyslná," tvrdí starosta Pávek. Jeho nadšení pro věc dobře dokládá fakt, že kvůli funkci se vzdal vlastního podnikání a je neplaceným starostou. Dokonce na úřadě nemá ani vlastní kancelář, pouze šálek s nápisem "hrnek pana starosty". Čtyřicetiletý Pávek se rád projíždí na motorce a rebela připomíná i v názorech. "Stát je přežitek. Je jako rakovina a existuje jen sám pro sebe. Současné ekonomické drancování českého venkova nemá
za posledních 300 let srovnání. Nejdůležitější je samospráva a spolupráce malých regionů. Na tom bude za pár let fungovat celá Evropa. Věřte mi, bude to tak," je skálopevně přesvědčen. "Svou" obec na to připravuje už dnes a o její budoucnosti má jasno: "Jindřichovice by měly zůstat vesnicí se zachovalou okolní přírodou. Krajinu plánujeme obhospodařovat pěti farmami, chceme vytvořit nějaká pracovní místa, ale bez průmyslových dopadů, a také chceme být energeticky a finančně soběstační." Tyto představy se už zvolna naplňují. Před časem potřebovala obec zajistit vytápění pro základní a mateřskou školu, knihovnu, obecní úřad s poštou a tři domovy důchodců. Namísto tradičního dálkového vytápění vsadilo zdejší zastupitelstvo na ekologickou biomasu. Nová kotelna stála zhruba tři miliony. Od té doby ročně Jindřichovice ušetří čtvrt milionu korun za uhlí. Topí se biomasou z odpadového dříví, které sbírají v rámci veřejně prospěšných prací zdejší nezaměstnaní. A za vytápění domova důchodců do obecní pokladny přispívá i kraj. Právě z těchto prostředků se půjčka na kotel splácí, a dokonce zůstává i malý zisk. V budoucnu se v Jindřichovicích chystají založit i výrobu briket z biomasy. Pověst ekologické obce podporuje i zdejší rodina Zbyňka Vlka. Ten se i se svou ženou přistěhoval do jednoho z domů na okraji obce. Podle vzoru starých mlýnů ze severní Moravy postavil vlastní, ve kterém skutečně mele mouku a předvádí zapomenuté řemeslo turistům. Právě rodina Vlků přivedla před třemi lety na svět nový, skutečně jindřichovický přírůstek. Lucia Vlková s manželem odmítli porod v nemocnici, a tak se přímo v jejich domě narodila malá Soňa Vlková. Po dlouhých desetiletích tak na zdejším obecním úřadě znovu vystavovali rodný list.

Sen o malém českém Oxfordu
Snad nejodvážnějším plánem Jindřichovic je ale sen o univerzitním městečku. "Chceme tady vybudovat mezinárodní univerzitu, která by vzdělávala světové elity," říká starosta Pávek. Jindřichovice by se tak mohly stát malým českých Oxfordem. Studenti by se v Jindřichovicích učili molekulární biologii a informační technologie. Projekt se už slibně rozběhl. Obec uzavřela smlouvu o spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a zahájila práce na rekonstrukci zdejšího zámečku a bývalého statku. Obě budovy získala od státu. O další peníze bude žádat ze státního rozpočtu, ale také z fondů Evropské unie. Starosta by rád projekt univerzity zvládl do tří let. Pak mu totiž končí druhé funkční období a kandidovat znovu už nehodlá. "Jsem unavený a upadám do rutiny. Z povolání se stává zaměstnání, od toho je kousek k vegetování a pak už jen ke smrti. To nechci," tvrdí Pávek, který hodlá znovu podnikat. Představu o svém nástupci nemá, ale věří, že si obec poradí. Jak se zdá, místní by nejraději Petra Pávka starostou zvolili doživotně. "Mám ho moc ráda. Je hodnej, chytrej, myslí to dobře a maká jako šroub. A zadarmo!" horuje pro starostu postarší paní před místním konzumem. Život je sice v Jindřichovicích těžký. Kvůli své poloze se obec potýká s největší nezaměstnaností na Liberecku. Práci tu nemá každý třetí člověk. Na druhé straně tu obec také zaměstnává pětadvacet lidí na veřejně prospěšných pracích. To je snad nejvíc v celém kraji. I přesto je tu lidem společná jedna věc - naděje. "Jak se tu žije? Z ruky do huby. Ale bez našeho starosty by tu nebylo naprosto nic. Chvíli to ještě potrvá, ale bude nám tady dobře," říká obyvatelka Jindřichovic Jana Bečanová.


Fotogalerie

Zvětšit obrázek
Díky starostovi Petru Pávkovi mají Jindřichovice největší a nejmodernější větrnou elektrárnu v zemi
Zvětšit obrázek
Zbyněk Vlk je autorem repliky starého větrného mlýna. Ke stavbě použil nejen cihly, ale i kravince, jíl, slámu a rozvařenou mouku.

Zvětšit obrázek
Jedna ze školních budov plánované university. Tady mají studovat budoucí světové kapacity.
Zvětšit obrázek
Jindřichovické děti v moderních technologiích nijak nezaostávají. Knihovna je jejich oblíbeným místem.